Spasí nás kultura?

Vytržení z každodenního shonu, chvilka k zastavení, odpočinku, načerpání inspirace nebo nových zážitků. To pro mnohé z nás představuje výlet za kulturou. Ať už jde o divadelní představení, koncert nebo výstavu, prohlídku města s průvodcem nebo třeba návštěvu kina. Dozvídáme se víc o světě kolem i o sobě.

Nedávná pandemie našimi kulturními zvyky pořádně zacvičila. Přišli jsme na chuť podcastům, Netflixu, Spotify a dalším streamovacím platformám. A přestože nám sdílení kulturních zážitků chybělo, za kulturou vyrážíme i dnes pořád méně, než před pandemií. Vstupenky kupujeme na poslední chvíli, podle výzkumů vyhledáváme spíše oddechovou zábavu než náročnější zážitky. Důvodů je samozřejmě víc, ke změně chování způsobené lockdowny se připojuje strmá inflace nebo úzkosti a deprese z nedaleké války a ohrožení klimatu.

Společný kulturní zážitek je ale pořád nenahraditelný. Fakt, že v kině prožijeme film mnohem intenzivněji, než při sledování na malé obrazovce doma, komentoval i Martin Pošta, ředitel Asociace provozovatelů kin. Za pravdu mu dávají i hollywoodská studia, kde mají dobře spočítáno, že je pořád mnohem výhodnější uvádět nové filmy poprvé v klasických kinech.

Poslední dobou se ale do popředí dostává ještě jedna zásadní vlastnost kulturních událostí. Dnes už víme, že se společnost opravdu štěpí a jednotlivé skupiny se radikalizují. Jsme čím dál méně tolerantní k odlišným názorům, žijeme v sociálních bublinách, zejména v online prostoru. Výlet za kulturou nás naopak vystavuje jinému názoru, ať už ze strany umění nebo spolunávštěvníků. Ocitáme se tak trochu mimo naši komfortní zónu, jsme nuceni interagovat ve skutečném světě, otevíráme se a nasloucháme. A to je účinný protijed na neúprosné a přesně opačně nastavené algoritmy sociálních sítí. Jestli ovšem bude stačit, ukáže až budoucnost.

Do té doby, hurá za kulturou. Do diáře totiž patří nejen povinnosti, ale i plánované radosti. U těch kulturních nás navíc může hřát, že nejsou prospěšné jen pro nás samotné.